Okno
do dvora

V kinech od 22. ledna.

Synopse

okno-do-dvora-web-p100-citace-01

 

Okno do dvora je představením, které nás okem kamery staví na roveň jeho protagonisty, Jeffa Jeffriese, jenž je po úraze upoután na invalidní vozík a z nudy začne pozorovat své sousedy. Stereotyp, vzrušení, únava, tanec, touha… a podivné události, za jedním z oken, které Jeffa spolu s divákem uvrhnou do víru spekulací a podezření. Došlo u Thorwaldových k vraždě? A stane se Jeffova netrpělivá snoubenka nástrojem k jejímu vyřešení?

Číst dál

Je vedro a L. B. Jeffries se nudí. Už šest týdnů sedí doma s nohou v sádře, protože při focení automobilových závodů skočil přímo na dráhu. Čas si krátí pohledem z okna, na malý dvorek ve vnitrobloku, ale především sledováním svých sousedů, kteří za jednotlivými okny jako v obřím domečku pro panenky prožívají své životy. Slečna Osamělá se ze smutku opíjí, slečna Torzo je obklopená nápadníky, skladatel se marně snaží dokončit písničku, novomanželé vůbec nevytahují rolety, majitelé malého pejska spouštějí své náhradní dítě každý den na dvorek, stárnoucí sochařka vytváří podivnou sochu hladu, postonávající žena sekýruje svého muže…

Jedinými narušeními denní rutiny jsou návštěvy Jeffovy krásné, elegantní snoubenky Lisy, která dělá všechno proto, aby ho přesvědčila, že přišel čas usadit se, přestat jezdit po světě a oženit se, a zdravotní sestry Stelly, která ho upřímně a zemitě varuje, že slídit v cizích životech je neslušné – a nebezpečné.
Jednoho dne začne mít Jeff podezření, že za jedním z oken není něco v pořádku. Churavá manželka zmizela a její muž v noci několikrát odnášel z bytu cosi v kufru.

Jak Stella a Lisa, tak přivolaný kamarád, detektiv Doyle, podezírají Jeffa z bujné fantazie, ovšem podezřelé detaily se začínají množit a na Jeffovu stranu se postupně přidá jak Lisa, tak Stella. Jen Doyle stále odolává… až Jeff se svými spojenkyněmi přikročí k akci. Dokáží usvědčit Larse Thorwalda z vraždy jeho ženy?

A mají na to vůbec právo?

O filmu

Kdo a o čem?


Autor kriminálních románů Cornell Woolrich (např. Nevěsta v černém, Dáma měla oranžový klobouk, Černý anděl) měl ve zvyku se po práci z nudy dívat z okna a pozorovat sousedy z činžovního domu. Tak vznikla i jeho povídka „Musela to být vražda“ o muži, který z nemožnosti jiné činnosti zírá z okna, sleduje sousedy a pojme podezření na vraždu.

Tuto povídku zpracoval ve spolupráci s Hitchcockem do scénáře John Michael Hayes, přičemž největší změnou bylo rozšíření tématu o milostný motiv hlavního hrdiny, což dodalo snímku další významový rozměr (sám Hitchcock uváděl další inspiraci ve dvou slavných kriminálních případech – vraždách žen Patricka Mahona a doktora Crippena).

Číst dál

Snímek tak dalece přesahuje pouhý (byť mimořádně kvalitní a vynalézavý) thriller a jeho interpretace se může odvíjet hned dvěma směry. Tou běžnější je výklad snímku jako klasické studie voyeurismu, potažmo jako jakési paralely filmového procesu, neboť okno do dvora je totožné s okem kamery a vše, co se před ním odvíjí, jsou atrakce, s nimiž se identifikujeme, srovnáváme či se proti nim vymezujeme.

Další možnost vnímání filmu vychází z Hitchcockova celoživotního tématu nekompatibility mužů a žen. Jeff se nechce ženit, a protože intimita pro něj představuje hrozbu, raději sleduje své sousedy, jejich mikrosvět mu ovšem nabízí jen všudypřítomný komentář k jeho problému – vše, co vidí, se týká vztahů: někdo je nemá, jiný je chce mít, další neví, co si s nimi počít.

Dalším střípkem do diskuse o významu filmu pak může být úvaha o inspiraci špiónskou mentalitou, bující v USA v éře mccarthysmu či o výpovědní hodnotě sociálního mixu v dotyčném domě.


Jak?


Pro účely natáčení nechal Hitchcock ve studiu Paramount vybudovat kulisy celého bytového komplexu, který kromě hrdinova bytu obsahoval 31 dalších bytových jednotek, z nichž 12 bylo dokonale funkčních včetně elektřiny a tekoucí vody. Šlo o mimořádnou výzvu pro architekta, už proto, že ateliér nebyl dost vysoký a Hitchcock si proto prosadil, že se stavělo „do hloubky“ – tedy byla odstraněna podlaha, vyklizeny sklepy a dekorace včetně dvorku začínala fakticky v podzemí.
Dalším problémem bylo osvětlení, které muselo imitovat různé denní doby, technici proto vytvořili čtyři různé soubory osvětlení – pro ráno, den, soumrak a noc a podle potřeby mezi nimi přepínali.

Zvláštností tohoto Hitchcockova snímku je i to, že používá pouze diegetickou hudbu a zvuky, tedy takové, které přirozeně vyplývají z prostředí. Ústřední je z tohoto pohledu postava hudebního skladatele, který se pokouší napsat písničku a její postupné zdokonalování provází celý film. Ostatní písně jsou dobovými šlágry a jediná původní melodie Franze Waxmana provází úvodní titulky.


S kým?

 

Grace Kellyová

(12. 11. 1929 – 14. 9. 1982)

Grace Kellyová, která kvůli Oknu do dvora odmítla roli v Kazanově snímku V přístavu (On the Waterfront, 1954), byla první z Hitchcockových chladných, elegantních, blonďatých krásek, jež dávají pouze tušit spalující vnitřní žár, a byla jak odpovědí na jeho osobní fantazie, tak profesionální zálibu. Před Oknem do dvora s ní natočil už Vraždu na objednávku a poté ještě Chyťte zloděje, jejich další profesionální partnerství však zhatil sňatek Grace Kellyové s monackým knížetem a Hitchcock pak léta hledal náhradu v Doris Dayové, Kim Novakové, Veře Milesové či Tippi Hedrenové.

 

James Stewart

(20. 5. 1908 – 2. 7. 1997)

James Stewart byl pro Hitchcocka ztělesněním jednoho z jeho alter eg. Zatímco Caryho Granta obsazoval do rolí, které přestavovaly to, čím chtěl Hitchcock sám být (Podezření, Pochybná žena, Chyťte zloděje, Na sever severozápadní linkou), James Stewart byl pro režiséra ideálním představitelem toho, čím se sám cítil. Ironií ovšem je, že Stewarta, který byl pro běžného diváka už od 30. let prototypem obyčejného, slušného Američana, přitom proměnil v teoretika vraždy (Provaz), voyeura (Okno do dvora – postava byla inspirovaná postavou fotografa Roberta Capy), manipulativního manžela a otce (Muž, který věděl příliš mnoho) a konečně obsesivního pronásledovatele, týraného pocity viny (Vertigo).

 

Následky


Okno do dvora bylo nominováno na čtyři Oscary (režie, scénář, barevná kamera, zvuk – Loren L. Ryder), divácky i kriticky bylo neobyčejné úspěšné a roku 1997 bylo zařazeno jako „kulturně, historicky či esteticky významné dílo“ do Národního filmového registru Spojených států.

Snímek byl od té doby mnohokrát citován a stal se inspirací pro řadu dalších snímků – např. Silniční hry (Road Games, 1981), Dvojník (Body Double, 1984), Někdo se dívá (Sliver, 1993) či Disturbia (2007). Přímého remaku se dočkal v televizi v roce 1998, kdy se hlavní role zhostil po nehodě paralyzovaný Christopher Reeve.

 

Režisér

 

Alfred Hitchcock

(13. 8. 1899 – 29. 4. 1980)

Mistr napětí a klasik thrilleru začínal v rodné Británii u filmu od píky – ke kariéře režiséra se dostal přes design titulků, výpravu a asistenta režie v roce 1925 a přestože jeho debut Bludiště lásky byl poměrně úspěšný, on sám pokládal za svůj skutečně první film až Příšerného hosta. Snímek o domácí, která podezírá svého nájemníka, že je Jack Rozparovač, byl založen na vizuálním vypravěčství, obsahoval některé pozoruhodné zvláštní efekty a poprvé se tu objevuje téma, které se mělo v pozdějších letech u Hitchcocka ještě mnohokrát opakovat. Téma obyčejného muže, který je zachycen v síti podivných událostí a obviněný ze zločinu, který nespáchal.  Byl to také první snímek, kde se Hitchcock objevil v cameu, tehdy proto, že mu chyběli statisté. Později se tato jeho tichá miniaturní vystoupení stala pravidlem.

V roce 1934 vstoupil Hitchcock do mezinárodního povědomí snímkem Muž, který věděl příliš mnoho (který o více než dvacet let později natočil znovu v USA). Úspěch tohoto a dalšího půltuctu filmů mu nabídly možnost odejít do Spojených států, kterou vzhledem k nevalným podmínkám britského filmového průmyslu oné doby s nadšením přijal. Smlouva s Davidem O. Selznickem mu jako první lásku přinesla romantický román Daphne du Maurierové Živá nebo mrtvá, kterou natočil s obdivuhodnou brilancí a film získal Oscara za nejlepší film a Hitchcock sám byl nominován za režii.

Režisérova americká kariéra se v dalších třiceti letech vyznačovala pozoruhodnou stylistickou vyrovnaností, jejím nesporným vrcholem však byla 50. léta, kdy v rychlém sledu vytvořil sérii svých dnes nejuznávanějších filmů.

Hitchcock se pohyboval v omezeném okruhu žánru psychologického thrilleru, čímž zklamal mnoho kritiků, kteří mu vyčítali nedostatek zájmu o závažnější témata, svůj žánr však ovládal mistrovsky a jeho způsob práce s napětím (a manipulací diváka) je dodnes ojedinělý.

Pokládat však Alfreda Hitchcocka pouze za „mistra napětí“ by bylo nepřesné – prostřednictví jeho oblíbených témat (neprávem obviněný muž, provinilá žena, psychopati) prosakuje k divákovi téma sexuálního napětí a úzkosti (zejména mužské), která se objevuje jako charakteristika kultury, založené na represi, pocitu sexuální nedostatečnosti a touhy po dominanci.

Technické údaje

 

Rear Window / USA 1954 / 112 minut

Režie:

Alfred Hitchcock

Scénář:

John Michael Hayes (dle povídky Cornella Woolriche)

Kamera:

Robert Burks

Hudba:

Franz Waxman

Hrají:

James Stewart
Grace Kellyová
Wendell Corey
Thelma Ritterová
Raymond Burr

Monopol:

Od 22. 1. 2015
Do 31. 12. 2015

Doporučená
přístupnost:

Od 12 let

Žánr:

Thriller

Typy kopií:

DCP

Formát:

1 :1,66

Jazyk:

Anglicky

Titulky:

České

Objednat
do kina:

David Huspenina
program@acfk.cz
+420 724 339 341

Trailer:

Materiály:

CAPSA

Jméno: guest
Heslo: guest

Ke stažení

 

Zde najdete průběžně doplňovaný výběr materiálů k filmu. Kompletní nabídka materiálů včetně dcp trailerů je k dispozici na Capse (jméno a heslo: guest):

 

ACFK.CAPSA.CZ